Historie a současnost 
Historie a současnost
Učení v Olomouci již ve středověku
Olomouc je od středověku významným střediskem vzdělanosti a kultury. Historie olomouckého vysokého školství začíná rokem 1566 zřízením jezuitské koleje, která v r. 1573 získala všechna práva jako jiné evropské univerzity. Tato po Karlově univerzitě nejstarší vysoká škola na území České republiky zasahovala svým vlivem nejen Moravu a Slezsko, ale i země rakouské, německé, Polsko, východní Evropu a Skandinávii.
Univerzita po zrušení jezuitského řádu
Po zrušení jezuitského řádu byla univerzita r. 1773 sekularizována a postátněna. Dne 12. září 1782 byl vydán dekret, jímž se brněnská C.k. univerzita přemísťovala zpět do Olomouce. Skutečným důvodem tohoto opatření bylo rozhodnutí císaře Josefa II., že habsburské říši postačují tři plnoprávné a úplné univerzity, a to ve Vídni, Praze a ve Lvově, zatímco tři ostatní učiliště (v Innsbrucku, Štýrském Hradci a v Olomouci) je třeba změnit na lycea s okleštěnými promočními právy. Olomoucké lyceum bylo slavnostně otevřeno 13. listopadu 1782. Dvorským dekretem z 12. prosince 1782 bylo na olomouckém lyceu zřízeno medicínsko-chirugické studium s německým vyučovacím jazykem, jež mělo školit též porodní báby. Studium vedli dva profesoři, v prvním ročníku se přednášela anatomie a obecné a speciální ranhojičství, ve druhém se přednášelo o chirurgických operacích, bandážích a porodnictví. Praktická cvičení se konala ve špitále sv. Joba a Lazara (stával v sousedství jezuitského konviktu, na místě dnešní vily Primavesi), kde však se nacházelo ve dvou místnostech jen 12 - 16 lůžek. Roku 1755 bylo toto pracoviště změněno na chirurgicko-medicínsky ústav, který byl od roku 1782 součástí lycea následně obnovené Františkovy univerzity.
Státní všeobecná nemocnice vznikla v Olomouci roku 1785. O dva roky později dostala novou, dnes již neexistující budovu v místě zrušeného minoritského kláštera v Křížkovského ulici, kde nyní stojí zadní trakt Filozofické fakulty. Na podzim 1805 po válce s Napoleonem byla výuka na medicínsko-chirurgickém studiu obnovena, nově zde probíhala výuka porodnictví v češtině, V následujícím desetiletí byla pro výuku anatomie zřízená samostatná profesura, takže nadále mělo medicínsko-chirurgické učení čtyři profesory – pro teoretické a praktické ranhojičství a chirurgickou kliniku, pro výuku teorie a praxe porodnictví, pro zvěrolékařství a pro teoretickou medicínu.
Medicínské učení v Olomouci v letech 1827 - 1860
Dne 11. března 1827 povýšil rakouský císař František I. c.k. lyceum na plnoprávnou univerzitu s názvem C.k. Františkova univerzita. Úspěšně se na Františkově univerzitě rozvíjelo medicínsko-chirurgické studium, jemuž se roku 1829 dostalo významné posily v novém profesoru Janu Mošnerovi, který byl pro léta 1834-1835 zvolen rektorem Františkovy univerzity; počet posluchačů medicínsko-chirurgického studia stoupl na 139 osob.
Pro své aktivity v roce 1848 univerzita upadla v nemilost a od r. 1851 byla postupně likvidována a jako celek zrušena dekretem roku 1860. Fakulta teologická však samostatně pokračovala v činnosti a společně s Univerzitní knihovnou udržovala v Olomouci kontinuitu vysokoškolské atmosféry. Přetrval rovněž medicinsko-chirurgický ústav.
Lékařská fakulta po roce 1946
21. 2. 1946 byla zákonem č. 35/1946 univerzita obnovena v plném rozsahu a dostala název Univerzita Palackého. Zákon kodifikoval vznik čtyř fakult, a to fakulty bohoslovecké, právnické, lékařské a filozofické. V roce 1947 pak byla slavnostně otevřena.
V roce 1949 začal vycházet časopis lékařské fakulty Biomedical Papers – dříve Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis, ve kterém bylo dosud publikováno více než 2000 odborných prací. V letech 1955 – 1960 byla postavena nová budova teoretických ústavů podle projektu Jiřího Krohy a Václava Roštapila, až do roku 1960 byly teoretické ústavy provizorně umístěny ve fakultní nemocnici.
V šedesátých letech probíhal na UP v Olomouci perzekuční akt, který na lékařské fakultě postihl mnoho odborníků, mezi nimi Františka Šantavého, Františka Slabihoudka, Jana Kabelíka, Františka Mikulu, Jiřího Lenfelda, Pavla Lukla a Antonína Morese.
Současnost
28. listopadu 2012 byly slavnostně otevřeny budovy dostavby Teoretických ústavů a Ústav molekulární a translační medicíny. Oba objekty byly realizovány z projektů financovaných z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. V nové budově Teoretických ústavů vzniklo adekvátní laboratorní zázemí pro magisterské studijní programy Všeobecné lékařství a Zubní lékařství a doktorské studijní programy, jako jsou patologická anatomie a soudní lékařství, lékařská mikrobiologie, imunologie, lékařská biologie, anatomie, histologie a embryologie. Nový areál slouží studentům všeobecného a zubního lékařství na lékařské fakultě a také ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd. Laboratoře mají více než 3000 metrů čtverečních. Ústav molekulární a translační medicíny se stal technologickou infrastrukturou a platformou pro molekulárně orientovaný základní a translační biomedicínský výzkum, jehož cílem je lépe porozumět molekulární podstatě nádorových a infekčních onemocnění. Od obou projektů vedení univerzity očekává, že spustí lavinu rozvoje lékařských věd v Olomouci v oblasti základního a hlavně aplikovaného výzkumu.
Vznik, historie a současnost zubního lékařství na LF UP v Olomouci
Když došlo v únoru 1946 ke slavnostnímu obnovení Univerzity Palackého v Olomouci a zřízení Lékařské fakulty, neexistovalo v nemocnici našeho města žádné stomatologické oddělení. Nově zřízené stomatologické oddělení existovalo v poválečných letech pouze formálně a přednostou byl tehdejší přednosta porodnicko-gynekologické kliniky doc. MUDr. Vladislav Rapant. Začátkem roku 1946 byl jmenován přednostou Stomatologické kliniky LF UP doc. MUDr. Bedřich Žák, který přišel z Brna. Prostorově byla klinika situována do dřevěné stavby za Porodnicko-gynekologickou klinikou. V roce 1951 byla zahájena výuka stomatologického směru, prostory však byly pro výuku nedostatečné a část výuky byla zajišťována formou různých prázdninových stáží na zubních odděleních poliklinik Okresních ústavů národního zdraví.
V roce 1954 se stal přednostou kliniky doc. MUDr. J. Šimek, kterému se v roce 1960 podařilo získat pro stomatologii budovu v ulici Palackého 12. Zde byla přemístěna stomatologická oddělení s výjimkou oddělení stomatologické chirurgie. Stomatologická klinika byla největší klinikou ve fakultní nemocnici a obsahovala všechna stomatologická oddělení. V roce 1979 byla rozdělena na tři pracoviště, které se staly základem pro I., II. a III. stomatologickou kliniku. Z III. stomatologické kliniky v roce 1991 vznikla Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, I. a II. stomatologická klinika byly v roce 2004 sloučeny do jednoho pracoviště s názvem Klinika zubního lékařství.
Použitá literatura
- Urbášek, P. a kol. Univerzita v Olomouci 1573-2009. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 184 s. ISBN 978-80-244-2227-5.
- Schulz, J. a kol. Dějiny Olomouce. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 2 sv., 629 s., 533 s. ISBN 978-80-244-2370-8.
- Fiala, J. a kol. Jezuitský konvikt. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 416 s. ISBN 80-244-0521-0.
- Krč, I. Pohled do historie Spolku lékařů v Olomouci.
- Hrabčíková, P., Řehák, J. 100 let od první úspěšné transplantace rohovky. Česká a slovenská oftalmologie, 2006, roč. 62, č. 6, s. 427-429. ISSN 1211-9059.
