Základem radiační ochrany jsou obecně tři principy. Každý, kdo provádí činnosti vedoucí k ozáření:

• musí dbát na to, aby toto jednání bylo odůvodněno přínosem, který vyváží rizika, jež při těchto činnostech vznikají nebo mohou vzniknout (princip zdůvodnění);
• je povinnen udržovat takovou úroveň radiační ochrany, aby riziko ohrožení života, zdraví osob a životního prostředí bylo tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek (princip optimalizace);
• je povinnen omezovat ozáření osob tak, aby nepřesáhlo stanovené limity (princip nepřekročení limitů).

Zatímco profesionální expozice je regulována všemi třemi principy, tj. odůvodněním, optimalizací a nepřekročením limitů, při lékařském ozáření jsou platné pouze prvé dva – lékařské ozáření nepodléhá limitům. Je to z toho důvodu, že pacient je sám nositelem přínosu vyšetření – limity by mohly znamenat, že lékař bude omezován při získávaní diagnostických informací, které potřebuje ke stanovení diagnózy a volbě dalšího postupu vyšetřování nebo léčby.