Changova metoda

Changova metoda je založena na předpokladu homogenního rozložení zeslabujícího materiálu v zobrazovaném objektu. V případě nukleárně medicínských vyšetření je toto víceméně splněno pro oblast hlavy a břicha. Naopak oblasti hrudníku a pánve jsou silně nehomogenní (ať již z důvodu přítomnosti málo zeslabující plicní tkáně nebo naopak velkého množství výrazně zeslabujících kostěných struktur v případě pánve) a použití této metody např. při vyšetření myokardu se příliš nehodí. Za předpokladu homogenního objektu, lze zeslabení každého jeho bodu během procesu získávání jedné projekce popsat známým vztahem:, kde   je lineární součinitel zeslabení svazku záření gama příslušné energie v materiálu objektu. V nukleární medicíně se zpravidla uvažuje vody nebo tkáně. Tloušťka zeslabovací vrstvy   je v tomto případě rovna vzdálenosti mezi uvažovaným bodem v objektu a vnějším okrajem objektu ve směru pořizované projekce. Vzdálenosti daného bodu od okraje objektu ve směru jednotlivých projekcích se mění a proto je výsledný korekční faktor (ACF – attenuation correction factor) určen jako:, kde  je vzdálenost bodu o souřadnici  od okraje objektu ve směru každé jednotlivé projekce a N je celkový počet projekcí. Takto vytvořenou korekční mapou je potom vynásobena zrekonstruovaná distribuce radiofarmaka: .

Aby bylo možné správně změřit vzdálenost každého bodu k okraji objektu, je nutné pořídit projekce v úhlu 360°. Předpokladem pro správné použití této metody je rovněž co nejpřesnější znalost obrysu pacienta. Jeho nalezení v případě scintigrafie skeletu není vždy jednoznačné. Důvodem je nízká afinita měkkých tkání k podávanému radiofarmaka a z toho vyplývající špatné viditelnosti povrchu těla pacientů (zvláště obézních).

Návrat zpět na Vliv zeslabení svazku fotonů při průchodu tkání (zde).