Osobnosti kliniky
Doc. MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.
Pan doc. MUDr. Metoděj Barbořík, CSc. se narodil 5. července 1920. Ve Fakultní nemocnici v Olomouci působil od r. 1951 až do svého předčasného úmrtí způsobeného vážnou nemocí v r. 1982. Již v počátcích své lékařské dráhy se věnoval nemocem z povolání, nejprve vedl poradnu s touto problematikou, později byl vedoucím lékařem ordinariátu. Vypracoval se na předního odborníka v oboru nemocí z povolání. S obrovskou energií objížděl závody a rozvinul prevenci nemocí z povolání a závodní preventivní péči v okresech Olomouc, Přerov a Šumperk. Do zahraniční literatury se zapsal svými pracemi o poškození plic z tvrdokovů, studie o metabolismu kobaltu a wolframu mají ve světovém písemnictví prioritu. Cenné jsou práce o difuzní aspergilóze, mezi prvními se zabýval problematikou práce při silážování a jako jeden z prvních upozornil na zdraví škodlivý vliv svařování elektrickým obloukem. Vysoce je hodnocena také jeho pedagogická, přednášková a oponentská činnost. V roce 1976 docílil doc. MUDr. Barbořík, CSc. zřízení Kliniky nemocí z povolání a stal se jejím prvním přednostou. Pracovníci kliniky i spolupracujících pracovišť různého charakteru a zaměření vzpomínají na pana docenta Barboříka s velkou vděčností a úctou pro jeho kvality odborné, pedagogické a lidské.
Doc. MUDr. Jarmila Fialová, CSc.
Doc. MUDr. Jarmila Fialová, CSc. promovala v roce 1961 na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci nastoupila na I. interní kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde pracovala až do roku 1976. V tomto období složila atestaci I. a II. stupně z vnitřního lékařství. V roce 1976 přešla jako zástupce přednosty na nově založenou kliniku nemocí z povolání v Olomouci vedenou doc. MUDr. Metodějem Barboříkem, CSc. Po jeho předčasném úmrtí v roce 1982 vedla kliniku jako zástupce přednosty pro léčebně preventivní péči, později jako pověřený přednosta. Zde v roce 1983 složila atestaci z hygieny práce a nemocí z povolání, v roce v roce 1987 obhájila kandidátskou dizertační práci a v roce 1990 byla jmenována přednostkou kliniky již jako docent. Své úsilí zaměřila na odborné proškolení personálu, materiální a přístrojové vybavení kliniky, zejména na zavedení řady vyšetřovacích metod. Jejím cílem se stala reorganizace a podstatné rozšíření výuky oboru pracovní lékařství. Na začátku devadesátých let iniciovala přeměnu kliniky nemocí z povolání na kliniku pracovního lékařství s rozšířením okruhu působnosti zejména v oblasti závodní preventivní péče. Vydala první výukové materiály v oboru v Olomouci a spolupodílela se autorsky i na celostátních učebnicích. Ve své vědecké a publikační činnosti se věnovala zprvu profesionální virové hepatitidě a iniciovala odškodňování virové hepatitidy typu C. Několik publikací věnovala exogenní alergické alveolitidě. Dalším zájmovým oborem byly pneumokoniózy, především onemocnění z azbestu, kaolinu a oxidu titaničitého. Zabývala se také onemocněními z vibrací a z nadměrné jednostranné zátěže, zejména úžinovými syndromy a možnostmi jejich léčby. Ohlas v zahraničí měly také práce o osteoporóze z vibrací a sdělení o CDT, která přispívají k diferenciální diagnostice neuropatií. V roce 2002 předala vedení kliniky své žačce, doc. MUDr. Marii Nakládalové, Ph.D. Paní docentka na klinice dosud pracuje, při příležitosti životního jubilea jí bylo uděleno čestné členství ve Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP a v r. 2011 čestná medaile prof. Teisingera za zásluhy o rozvoj pracovního lékařství. V roce 1987 ocenila i Fakultní nemocnice její práci pamětní medailí.
