Historie kliniky
Historie
Rozvoj medicíny a jejich oborů je kromě znalostí odborných podmíněn i přízní úřadů a materielní základnou, danou prostorami, přístroji a personálem. Proto je třeba se stručně zmínit o historii nynější Fakultní nemocnice.
V Olomouci byl zřejmě nejstarší špitál sv. Ducha - Hospitale Sancti Spiritus, založený v roce 1246. Stejně jako ostatní olomoucké špitály šlo spíše o chudobinec, starobinec a chorobinec, kde někdy i trvale žili „špitálníci”. Špitál sv. Joba a Lazara byl na konci své existence do jisté míry již nemocnicí a byl v roce 1767 adaptován pro účely nemocniční výukové základny medicínsko-chirurgického učiliště. Všechny olomoucké špitály, souhrnně nazývané dobročinné ústavy, byly zrušeny ediktem císaře Josefa II. r. 1785. Dva roky předtím bylo však již připravováno zřízení Zaopatřovacího ústavu, tj. nemocnice, porodnice a nalezince. Císař přidělil k vydržování všeobecné nemocnice v Brně a Olomouci 17 000 zlatých a spojením fondů zrušených olomouckých špitálů bylo získáno 212 217 zlatých a 435 měřic polí a luk. Zaopatřovací ústav byl umístěn do zrušeného kláštera minoritů a otevřen 14. 8. 1787, byl určen pro 120 nemocných, 40 rodiček, 20 kojných a 50 dětí v nalezinci. Byl i klinickou základnou medicínsko-chirurgického učiliště.
Od roku 1862 nesla nemocnice označení „Moravské zemské všeobecné ústavy v Olomouci”. Protože stávající prostory nevyhovovaly, bylo nutno odmítat přijetí nemocných a proto bylo po zrušení hradeb r. 1886 zakoupeno v roce 1892 stavební místo na Tabulovém vrchu, v tehdy samostatné obci Nová ulice, s úmyslem vybudovat novou nemocnici. S výstavbou se začalo r. 1894 a již 19. 8. 1896 byla nová budova předána ředitelství. Počet postelí 268 byl rozdělen takto: 105 pro internu, 95 pro chirurgii, 56 pro oftalmologii a 12 infekčních. Ve staré nemocnici zůstala zatím porodnice a gynekologie až do r. 1900, kdy byla dostavěna další budova. V roce 1905 byla otevřena budova pro oftalmologii, do které se později vtěsnala i otorinolaryngologie.
Otorinolaryngologické oddělení Zemské nemocnice v Olomouci bylo zřízeno po dlouhých a obtížných jednáních se Zemským výborem v Brně, kde převládal názor, že otorinolaryngologie je příliš malým oborem pro samostatné oddělení. Za podpory otorinolaryngologické kliniky v Brně se podařilo MUDr. Františku Lédlovi dosáhnout v roce 1925 zřízení samostatného oddělení ORL a stal se jeho prvním přednostou. ORL oddělení bylo umístěno v předním traktu přízemí budovy oftalmologie a mělo jen 4 místnosti: pro ambulanci, pokoj pro ženy, pokoj pro muže a pokoj pro děti. Během několika let se podařilo prim. MUDr. F. Lédlovi získat pro ORL oddělení celé druhé poschodí budovy jako lůžkovou část (80 lůžek) a přední část přízemí budovy vlevo pro ambulanci. Teprve v roce 1950 byly prostory ORL rozšířeny o suterénní místnosti pod jejím přízemím. Zde byly 2 místnosti adaptovány pro foniatrii, jedna pro audiometrii, další pro vyšetřování vestibulárního ústrojí, jedna místnost byla upravena jako temná komora, ze dvou místností vznikla knihovna a skrovná pracovna přednosty. Ze sklepů pro uhlí byla upravena místnost pro pokusná zvířata.
Velký význam pro rozvoj oboru ORL v Olomouci mělo obnovení univerzity. Již 1. 7. 1945 svolal akční výbor vysokoškolského studentstva poradu, na které byl utvořen Výbor pro obnovení univerzity. V září 1945 vznikl dále Akční výbor pro vybudování lékařské fakulty, který tvořili prim. MUDr. František Lédl, prim. doc. MUDr. Václav Vejdovský, prim. doc. MUDr. Josef Blatný a MUDr. Karel Amerling. O zřízení univerzity usilovala rovněž Ostrava a Opava. Olomouc podporoval tehdejší ministr školství prof. Zdeněk Nejedlý a dále profesorský sbor lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který ustanovil komisi v čele s proděkanem prof. MUDr. Oktavianem Wagnerem a nabídl spoluúčast na řešení otázky lékařské fakulty v Olomouci. 21. 2. 1946 přijalo Prozatímní národní shromáždění zákon č. 35/1946, kterým byla obnovena starobylá univerzita v Olomouci s fakultou teologickou, pedagogickou, lékařskou a fakultou filosofickou. Bylo určeno, že tato univerzita se bude nazývat „Univerzita Palackého”.
30. 1. 1948 byl prim. Lédl jmenován mimořádným profesorem a 1. 10. téhož roku řádným profesorem. V letech od 1. 10. 1948 do 30. 9. 1950 vykonával funkci děkana.
Při vzniku ORL oddělení v r. 1925 pracoval na oddělení jen přednosta s jedním sekundářem. Ale i v době vzniku kliniky s 80 lůžky bylo na klinice kromě přednosty jen 5 lékařů.
Prof. Lédl se již na začátku své odborné činnosti zajímal o řadu léčebných problémů. Zajímaly ho zvláště choroby v té době neléčitelné nebo špatně léčitelné, jako byly hnisavé meningitidy, krční tuberkuloza a ozaena. Metodu intrakarotidálních injekcí rivanolu koncipoval již roku 1917, experimentálně ji vyzkoušel na ORL klinice v Brně a v klinice použil při léčení hnisavých meningitid. Po objevení antibiotik aplikoval intrakarotidálně u meningitid penicilin a streptomycin. U krční tuberkulozy zavedl metodu injekcí skleromové vakciny a předpokládal, že způsobí vytvoření jizevnaté tkáně, která je skleromu vlastní a která je tak potřebná u tuberkulosního procesu, který má spíše tendenci k rozpadu. U ozaeny, která byla v té době velkým terapeutickým problémem, zavedl léčbu lokální aplikací masti, jejíž podstatnou složkou byl perubalzám a česnek. Pro tuto mast zvolil název Ozalin.
Podobně jako prof. Hlaváček se i prof. Lédl věnoval terapii alergických onemocnění a imunologii. Sledovál účinek lyzátů, které připravoval z nosních hlenů nebo homogenizované tkáně tonzil či kůže. V terapii použil lysátů při reumatických potížích, při léčení chronických ekzémů, alergických onemocnění horních dýchacích cest, asthmatických potíží a pertusse.
Dále sledoval prof. Lédl vliv anestezie sliznice nosní na spasmy hladkého svalstva a na n. vagus.
Klinika se zapojila do sledování vlivu prostředí, hlavně hluku na sluch a prachu na horní dýchací cesty v továrnách Sigma Lutín, Moravia Mariánské Údolí a v Uničově. Po dva roky dojížděli lékaři 1-2 x týdně v rámci spolupráce s alergologickým oddělením prof. Amerlinga do Lipníku.
Prvním klinickým asistentem byl jmenován MUDr. M. Valenta 1947 - 1950 (později primář v Šumperku), dále MUDr. J. Boček 1947 - 1948, MUDr. F. Procházka 1948 - 1954 (pak primář v Prostějově), MUDr. K. Šeděnka 1948 (později primář v Lučenci), MUDr. M. Koupil 1949 - 1956 (později primář v Bruntále), MUDr. L. Brázdová 1951 - 1955, MUDr. J. Navrátil 1954, MUDr. J. Široký 1955, MUDr. J. Tesařík 1955, MUDr. R. Jelínek 1957, MUDr. Herodek 1960 - 1967.
V prvních pěti letech po obnovení univerzity nebyla otorinolaryngologie rigorózním předmětem, bylo doporučováno jen kolokvium, od r. 1952 si obor zajistil rovnoprávné místo mezi ostatními klinickými obory a stal se rigorózním studijním předmětem.
Výuka oboru ORL byla ztížena nedostatkem didaktických pomůcek. MUDr. M. Valenta proto přeložil německou učebnici „Otorinolaryngologie” prof. Lüschera i „Vyšetřovací metody” téhož autora a spolu s MUDr. M. Koupilem nakreslili první výukové obrazy a schémata. V roce 1953 pak byla vydána česká „Otolaryngologie” v redakci prof. A. Přecechtěla, do které jako spoluautoři přispěli prof. Lédl a doc. Chvojka. V roce 1956 vznikl výukový film MUDr. Navrátila „Laryngectomie”.
Od května 1950 začal na lékařské fakultě externě přednášet foniatrii primář ORL oddělení nemocnice v Hranicích MUDr. O. Ferdinand, který později přednášel i defektologii na pedagogické fakultě UP. Od r. 1952 dojížděl pak pravidelně na kliniku ORL jako foniatr a spolu s logopedem F. Bednaříkem položili základ foniatrického oddělení kliniky.
V roce 1956 absolvoval MUDr. J. Široký jednoroční kurz na foniatrické klinice prof. MUDr. M. Seemana v Praze a stal se vedoucím foniatrického oddělení ORL kliniky. Jako odborný asistent LF měl i povinnosti pedagogické.
Je třeba připomenout, že prof. Lédl nesouhlasil se zavedením titulu promovaný lékař pro absolventy lékařské fakulty, který byl užíván od r. 1955 až do roku 1960.
Prof. Lédl zemřel 10. 10. 1959.
Jako ředitel Fakultní nemocnice působil v Olomouci v letech 1950 - 1952 MUDr. Vratislav Koutný, otorinolaryngolog, který byl od r. 1948 primářem ORL oddělení v Šumperku. V letech 1952 - 1956 zastával funkci náměstka ministra zdravotnictví a poté až do roku 1967 byl opět ředitelem Fakultní nemocnice. Měl velké pochopení pro potřeby ORL kliniky a podporoval postgraduální vzdělání lékařů - atestace, vědecké hodnosti, studijní pobyty.
Nástupcem prof. Lédla se stal prof. MUDr. J. Chvojka, který výrazně ovlivnil vývoj ORL kliniky. Jako přednosta kliniky se stal vzorem nejen pro své následovníky.
Prof. MUDr. Jan Chvojka se narodil 22. 7. 1909 v Napajedlích. V letech 1915 - 1920 navštěvoval obecnou školu v Uherském Brodě a Uherském Hradišti, od roku 1920 studoval na reálném gymnáziu v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1928. V letech 1929 - 1934 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po dvouleté vojenské službě nastoupil 15. 7. 1936 na ORL kliniku UK v Praze. Zde pracoval pod vedením prof. A. Přecechtěla, zprvu jako externí lékař, později jako demonstrátor. Od 1. 1. 1937 do 1. 1. 1938 pracoval na I. chirurgické klinice prof. Arnolda Jiráska jako operační elév. Od 1. 1. 1938 pracoval opět na ORL klinice, a to krátce jako nehonorovaný asistent, od 1. 4. 1938 jako honorovaný asistent. Titul odborného lékaře mu byl udělen 3. 4. 1942 a docenturu získal 18. 9. 1947 obhájením habilitační práce „Význam hyperacidní paradifterie při zánětech středoušních”. Od 1. 7. 1950 byl doc. Chvojka pověřen vedením ORL polikliniky v Praze a 29. 9. 1953 vedením dětské ORL kliniky v Praze. Od 1. 1. 1960 byl doc. Chvojka jmenován přednostou ORL kliniky v Olomouci. Mimořádným profesorem byl ustanoven 1. 12. 1962 a dekret řádného profesora obdržel 1. 5. 1966. V listopadu 1968 odešel prof. Chvojka vypomáhat do Alžíru na ORL kliniku do Constantinu a zde 29. 7. 1969 zemřel.
ORL kliniku v Olomouci vedl prof. MUDr. Jan Chvojka 9 let a jeho působení mělo zásadní význam pro rozvoj kliniky v mnoha ohledech.
Fakultní nemocnice v Olomouci plnila výukové a vědeckovýzkumné úkoly jako jiné fakultní nemocnice, nebyla však v sídle kraje, jen v okresním městě, které nemělo ani okresní, ani městskou nemocnici. Přednosta ORL kliniky nebyl krajským odborníkem, jen krajským metodologem. Po stránce léčebně - preventivní plnila ORL klinika několik úkolů: jednak jako ORL oddělení nemocnice II. typu pro 210 tisíc obyvatel okresu a města Olomouc, jednak jako ORL oddělení nemocnice III. typu pro spádovou oblast z okresů Bruntál, Jeseník, Přerov, Prostějov, Šumperk a Vsetín v nichž žije přes 820 tisíc obyvatel. Pro spádovou oblast zbývajících okresů Severomoravského kraje s 1 130 000 obyvateli, poskytovala klinika špičkové a některé specializované služby (kofochirurgie, laryngektomie, operace slinných žláz a lícního nervu). Práce na ambulanci ORL kliniky byla zhruba v 80 % pro nemocné z okresu Olomouc. Lůžková služba (81 lůžek) byla z 54 % používána okresními pacienty a ze 46 % nemocnými z obou spádových oblastí SM kraje.
Došlo k další přestavbě kliniky. Byl vybudován operační trakt se dvěma operačními sály, přípravnou a resuscitačním pokojen, v ambulantní části byl zřízen operační sál, slouží převážně pro endoskopické výkony, adaptacemi v suterénu bylo rozšířeno foniatricko - audiologické oddělení.
Prof. Chvojka usiloval o komplexní koncepci oboru, rozvíjel otolaryngologii, včetně dětské ORL, nedílnou součástí kliniky byla audiologie a foniatrie. Usiloval o obohacení oboru operačními výkony z oblasti plastické chirurgie, operacemi slinných žláz, podporoval rozvoj endoskopie, alergologie a imunologie v rámci ORL. Pečoval o odborný růst pracovníků kliniky, zavedl pravidelné týdenní klinické semináře, s orientací na aktuální referáty z literatury a nové poznatky nejen v oboru ORL, ale i v příbuzných oborech. Podporoval získání kvalifikace atestacemi, vědeckými hodnostmi, sám habilitoval dva docenty a připravoval habilitace dalších. Kandidátské disertační práce bylo nutno obhajovat zprvu na LF UJEP v Brně, později vznikla společná komise ORL klinik LF UP v Olomouci s LF UK v Hradci Králové. Prof. Chvojka podporoval a svými zkušenostmi usměrňoval zájmy pracovníků kliniky. MUDr. R. Jelínek získal hodnost CSc. obhájením práce „Slizniční kryt hrtanu” 14. 5. 1964 a poté hodnost docenta 1. 2. 1967 habilitační prací „Závislost lokalizace karcinomu hrtanu na druhu krycího epitelu”. MUDr. J. Navrátil se věnoval problematice sluchových kůstek a hodnost CSc. získal na podkladě práce „Poškození sluchových kůstek nezhoubným destruktivním procesem” 6. 1. 1966 a hodnost docenta 1. 2. 1969 habilitační prací „Časné a pozdní funkční výsledky tympanoplastik ve světle osikulárních problémů”. Prof. Chvojka preferoval pro kandidátské disertační práce aktuelní problematiku. Tak hodnost CSc. získal MUDr. J. Hubáček obhájením práce „Aloplastické hmoty ve středoušní chirurgii” 23. 3. 1967, MUDr. J. Široký prací „Perstimulační adaptace sluchu” 21. 4. 1967 a MUDr. L. Černý prací „Lícní nerv v chirurgii příušní a podčelistní krajiny” 2. 7. 1969.
Prof. Chvojka měl široký rozsah odborných zájmů: sledoval význam esofagoskopie při hiátové esofageální hernii, zavedl použití kožního štěpu podle Sauderse při nemoci Oslerově - Renduově, hlavně se zajímal o problematiku operací středoušních a měl v úmyslu zpracovat léčbu poškození sluchu za neporušeným bubínkem. Modifikoval Armstrongovu metodu operativního léčební sekretorického kataru bubínkové dutiny, věnoval se léčbě pseudootosklerózy a otosklerózy, po stapedektomii vyzkoušel Hlaváčkovu interpozici tukem, ale posléze preferoval metodu Schucknechtovu.
Své bohaté zkušenosti spolupracovníkům nezištně předával hlavně v operativě. Sám operoval s přehledem, s obdivuhodnou virtuozitou, technikou, kterou nazýval akademik Burian fyziologické operování. Operoval velmi rád, nikoliv však na úkor chirurgického růstu lékařů kliniky. Byl přesvědčen a osobně pečoval o to, aby lékaři byli erudováni v širokém spektru operačních výkonů a kromě toho rozvíjeli a zdokonalovali sami některý zvolený úsek ORL chirurgie.
Příchodem prof. Chvojky se podstatně zvýšila operativa na ORL klinice. O převládajícím chirurgickém zaměření kliniky svědčí to, že se 70 % hospitalizovaných podrobilo operačním výkonům.
Největší počet operací připadl na chirurgii převodní nedoslýchavosti. Prof. Chvojka zavedl Wullsteinovu klasifikaci tympanoplastických operací a sám jako jeden z prvních v republice se věnoval třmínkové chirurgii. Výzkumným úkolům v této oblasti byly věnovány i dvě disertační práce (MUDr. J. Navrátil a MUDr. J. Hubáček) a jedna habilitační práce (MUDr. J. Navrátil).
Chirurgická léčba nádorů hrtanu byla v celém SM kraji soustředěna převážně na ORL klinice. Počet parciálních laryngektomií se postupně zvyšoval na úkor totálních laryngektomií v souvislosti s novými poznatky na jejich indikace a techniku. Touto tematikou se ve své disertační a habilitační práci zabýval MUDr. R. Jelínek.
Operacím nosohltanu včetně juvenilních fibromů a atrezií choan se v rámci disertační práce věnoval MUDr. J. Tesařík.
Funkční chirurgii příušní žlázy a lícního nervu se věnoval MUDr. L. Černý a tím se počet operací podstatně zvýšil.
Poradnu plastické chirurgie, kam dojížděl prof. MUDr. V. Karfík, DrSc., pravidelně navštěvoval MUDr. Jiří Hubáček a získané poznatky využil pro obor ORL.
Vzhledem k přetížení kvalifikovaných anesteziologů byla řada operací prováděna v místním znecitlivění s potencovanou premedikací. Endotracheální narkózou u většiny operací zajišťovali po krátkém kurzu pracovníci kliniky (MUDr. J. Tesařík, MUDr. J. Hubáček).
Teoretické ústavy LF jsou v areálu Fakultní nemocnice, což usnadňovalo spolupráci kliniků a teoretiků. Navíc byla poblíž i Přírodovědecká fakulta UP. Profesor Chvojka vítal spolupráci s klinikami FN a katedrami LF a zprostředkoval konzultace a stáže na významných pracovištích v republice, často i osobní návštěvou (akademik Wolf, akademik Wichterle, prof. Karfík).
Rozvinula se úzká spolupráce (MUDr. J. Hubáček) s pracovištěm akademika Wichterleho, zvláště s laboratoří pro medicínské aplikace hydrofilního gelu (Ing. K. Kliment). Byla vyrobena fólie, kolumely, houbové polymery pro rekonstrukční operace i polymerizační směs jako tkáňové lepidlo.
Vznikla dlouhodobá spolupráce s katedrou normální anatomie a to jednak se zaměřením na vývoj, strukturu a topografii lymfatické a žlázové tkáně v ORL oblasti (MUDr. V. Holibka, MUDr. A. Holibková, MUDr. J. Tesařík, MUDr. J. Hubáček), jednak při studii morfologických změn sluchových kůstek (MUDr. P. Lisoněk, MUDr. J. Navrátil) a s katedrou histologie (MUDr. V. Lichnovský, MUDr. M. Kotrle, MUDr. J. Navrátil). Podobná spolupráce byla s katedrou patologické anatomie při hodnocení vhojování aloplastických hmot (MUDr. Jar. Dušek, MUDr. J. Hubáček) při studiu slinných žláz a lícního nervu (MUDr. K. Vojáček, MUDr. L. Černý) a hodnocení slizničního krytu hrtanu (MUDr. O. Černý, MUDr. R: Jelínek).
Prof. Chvojka vyžadoval, aby práce k publikaci nebo přednášce byla psána srozumitelně, dobrou češtinou. Sám přednášel s dokonalým vystupováním, řečnickým šarmem s cílem ve vymezeném časovém limitu podat potřebné informace poutavou formou, ať na mezinárodním sympoziu nebo při přednášce medikům. Pokud neměl zásadní podíl v týmové práci, nikdy nedopustil, aby byl uváděn jako spoluautor, neuznával honbu za počtem publikací za každou cenu. Uznával účelnost kazuistik, prací přehledných, souborných, preferoval však, jak říkal, práce s invencí.
V roce 1974 napsal prof. Chvojka se spolupracovníky skripta Otorhinolaryngologie pro studující stomatologie. Mimořádný význam, hlavně svojí koncepcí, měla konference o krvácení v oboru ORL v roce 1966. Všechny přednášky zajistili pracovníci ORL kliniky. Konference byl zahájena v předvečer odborného programu v prostorách olomoucké galerie, kde mezi obrazy vystoupilo kvarteto lékařů pod vedením tehdejšího děkana profesora Obručníka (histolog), členové kvarteta byli MUDr. Široký (otorinolaryngolog), MUDr. Prucek a MUDr. Pračke (ortopedové). Odborný program zahájil prof. Chvojka medicinskofilozofickou přednáškou o krvi a krvácení, která byla umocněna hudbou (Fibichova Šárka), diapozitivy slavných obrazů s tématikou zobrazující dějinné krvavé události a závěrem s nahrávkou recitace Karla Högra. V příštích letech se řada konferencí a sjezdů inspirovala touto ukázkou skloubení medicínské praxe a umění.
Prof. Chvojka byl laskavý, trpělivý a nesmírně tolerantní, byl však nesmlouvavý v nárocích na plnění pracovních povinností, hlavně pokud se týká péče o pacienta. Namáhavou v řadě případů, málo estetickou, někdy deprimující práci lékaře kompenzoval sportem a zájmem o umění, hlavně hudbou.
Před odchodem do Alžíru pověřil prof. Chvojka vedením kliniky doc. MUDr. Roberta Jelínka, CSc., který pak v této funkci působil až do 14. 9. 1978. Doc. Jelínek se narodil 21. 9. 1921 v Konici, po gymnazijních studiích byl nasazen až do konce války na práci v Německu. Po osvobození se zapsal na lékařskou fakultu MU v Brně, studium dokončil na obnovené lékařské fakultě UP v Olomouci. Během studií pracoval jako demonstrátor v Ústavu soudního lékařství v Olomouci a zde setrval i dva roky po promoci jako asistent. Poté absolvoval tříletou vojenskou základní službu, kterou z velké části vykonal na ORL oddělení Vojenské nemocnice v Olomouci pod vedením prim. plukovníka MUDr. J. Prášila. Po ukončení vojenské služby nastoupil na ORL kliniku v Olomouci, zprvu jako asistent, pak docent a posléze jako pověřený přednosta kliniky.
Doc. Jelínek vedl kliniku v zásadách svého učitele prof. Chvojky. Sám věnoval pozornost zejména onemocnění hrtanu. Jeho práce „Slizniční kryt hrtanu”, byla v roce 1972 odměněna Kutwirtovou cenou. Zavedl krytí defektu po parciální supraglotické laryngektomii lalokem z jazyka, v naší literatuře jako první popsal dyschylický pseudotumor vertikulární řasy a plurifokální karcinom hrtanu. V roce 1974 napsal doc. Jelínek se spolupracovníky dvoudílná skripta Otorhinolaryngologie.
V průběhu roku 1975 vznikl družební kontakt LF UP s lékařskou fakultou UK v Martině v rámci družební smlouvy mezi oběma fakultami. V obou městech byly lékařské fakulty, ačkoliv šlo o okresní města, v krajských městech (Ostrava, Banská Bystrica) lékařské fakulty nebyly. ORL kliniky obou fakultních nemocnic se zapojily do účasti na společných konferencích, výměnných stážích a studijních pobytech.
V roce 1975 (8 - 10. 10.) se konal v Olomouci celostátní otolaryngologický sjezd s mezinárodní účastí. Hlavními tématy byly nádory hrtanu a lícní nerv.
Když začal dojíždět do poradny plastické chirurgie při 2. chirurgické klinice prof. MUDr. V. Bařinka, DrSc., z Brna, souhlasil ochotně s návrhem operovat po ambulanci na ORL klinice. Byl vynikající operatér a učitel a tak bylo možno záhy rozšířit spektrum ORL operací o nové způsoby plastiky boltců, septorinoplastiky a krytí defektů kožními laloky.
V červnu 1976 získal hodnost docenta MUDr. J. Hubáček, CSc. obhájením práce „Torwaldtova nemoc” na LF UK v Praze.
Ve spolupráci s oční klinikou byly v podkroví budovy vybudovány inspekční pokoje pro lékaře, ORL klinika získala 3. Hlavní zásluhu na přestavbě měl přednosta oční kliniky prof. MUDr. V. Švec, CSc.
Začátkem sedmdesátých let dokončil MUDr. J. Široký, CSc. svoji představu foniatrickoaudiologického oddělení. Využil svých odborných a organizačních schopností, byl technicky nadaný a výborný hudebník (viola, klavír, harmonika). Sledoval novinky v oboru a navíc pečoval o odborný růst spolupracovníků, vlastně si je vychoval. Audiologická sestra (Ševčíková) absolvovala nejen kurz audiologický, ale i kurz pro logopedické asistenty, zdravotní sestra A. Nováková absolvovala logopedický kurz a později vysokoškolská studia speciální pedagogiky (PaeDr.), ale musela ovládat i práci s audiometry a sluchadly. Na studijní cestě v Polsku MUDr. J. Široký poznal způsob týmové práce, kde na foniatrickém pracovišti kromě foniatra, audiologa a logopedů pracoval i klinický psycholog. Umožnil proto nově přijaté logopedické asistence vystudovat klinickou psychologii a zařadil tak do týmové práce oddělení klinického psychologa (PhDr. J. Hubáčková). Oddělení bylo rozšířeno o dalšího logopeda (PaeDr. V. Popelková).
Oddělení kromě vedoucího lékaře MUDr. J. Širokého, CSc. mělo dva logopedy, audiologickou sestru, zdravotní sestru, klinického psychologa a později dalšího lékaře (MUDr. J. Adamicová).
Oddělení úzce spolupracovalo s dětskými psychology (doc. MUDr. Koluchová, CSc.), pediatry, se školou pro vadně mluvící na Kopečku, školou pro děti s vadami sluchu, okresní pedagogicko-psychologickou poradnou, řediteli mateřských a základních škol. Díky této spolupráci, za podpory rodičů, a soustavným naléháním pracovníků oddělení se podařilo zřídit v Olomouci dvě specializované mateřské školky, o které byl velký zájem, v internátní škole pro vadně mluvící otevřít 1. a 2. třídu pro ambulantně dojíždějící děti s poruchou řeči a výslovností a zařadit speciální třídy pro děti s vadami sluchu a řeči do základních škol ve větších městech. Jako první se toto uskutečnilo v Přerově, pak v Olomouci, Prostějově a dalších městech. Již tehdy prosazoval tým audiologickofoniatrického oddělení, že pro postižené děti není vhodné vyrůstat v internátním zařízení s dětmi stejně postiženými, ale zůstat v rodině a v kontaktu s normálním životem. Na úvazek 0,1 pracoval na oddělení i hlasový pedagog (prof. L. Zapletalová).
V listopadu 1975 uspořádali pracovníci foniatrického oddělení v Olomouci V. celostátní foniatrické dny spojené s prohlídkou Dětského ústavu pro nápravu vad sluchu a školy pro vadně mluvící na Kopečku u Olomouce.
Koncem roku 1977 odešel MUDr. Široký ze zdravotních důvodů do důchodu a vedením oddělení byla pověřena MUDr. J. Adamicová. Oddělení získalo v roce 1979 statut ordinariátu.
Doc. MUDr. Josef Navrátil, DrSc. byl přednostou kliniky od 15. 9. 1978 do 31. 12. 1987. Narodil se 7. 7. 1925 v Šubířově na Prostějovsku, navštěvoval reálné gymnázium v Jevíčku, po jeho uzavření dokončil studia na reálném gymnáziu v Boskovicích, kde v roce 1944 maturoval. Po osvobození začal studovat lékařskou fakultu MU v Brně, v březnu 1946 přestoupil na lékařskou fakulty UP v Olomouci, zde v roce 1949 promoval. Během studií pracoval na ORL klinice v Olomouci jako pomocná vědecká síla. Po promoci pracoval krátce jako sekundární lékař na chirurgicko - gynekologickém oddělení nemocnice v Rýmařově, během základní vojenské služby na ORL oddělení Vojenské nemocnice v Olomouci pod vedením prim. plukovníka MUDr. J. Prášila. V říjnu 1951 nastoupil na ORL kliniku jako sek. lékař, od roku 1954 jako asistent, od února 1969 jako docent. V letech 1976 až 1978 byl přednostou ORL oddělení KÚNZ v Ostravě, v září 1987 nastoupil opět na ORL kliniku v Olomouci jako přednosta.
Doc. Navrátil rozšířil spolupráci s prof. RNDr. J. Cabákem, CSc. z katedry fyziky a didaktiky fyziky Přírodovědecké fakulty UP a získal přístroj k měření superslabého záření. Sledoval spontánní superslabé záření tkání v ORL oblasti a zjistil, že jiná je intenzita záření tkání změněných zánětem, jiná u zhoubných a jiná u nezhoubných nádorů. Dílčí výsledky práce byly v roce 1984 odměněny Kutwirtovou cenou, výzkum sloužil dále jako podklad doktorské disertační práce „Kvalitativní studium spontánního superslabého záření tkání v ORL oblasti” a 5. 11. 1987 získal vědeckou hodnost DrSc.
Ve dnech 11. - 13. 6. 1980 uspořádala ORL klinika celostátní sjezd otorinolaryngologů s mezinárodní účastí s hlavními tématy onemocnění slinných žláz a rekonstrukční chirurgie v otorhinolaryngologii. Jednání se uskutečnila v prostorách Teoretických ústavů LF UP v Olomouci.
V rámci oslav 40. výročí obnovení UP v Olomouci se konal další sjezd otorinolaryngologů za účasti družebních fakult Lipska a Szegedu v Jeseníku ve dnech 28. - 30. 5. 1986. Přednášky byly zaměřeny na alergologii a geriatrii.
Družba LF UP v Olomouci a LF v Lipsku vznikla již v roce 1962, družba s LF v Szegedu v roce 1963 a s Medicínským institutem ve Volgogradě v roce 1967. Družba spočívala ve studijních pobytech, účasti na sjezdech a konferencích.
Doc. Navrátil navrhl pravidelná trilaterální sympozia mezi klinikami Lipsko - Szeged - Olomouc. První se uskutečnilo v roce 1981 v Lipsku, v roce 1982 uspořádala ORL klinika sympozium na Ostravici, třetí sympozium se konalo v Szegedu v roce 1983, čtvrté v Cottbusu v roce 1985, páté opět v Lipsku 1987 a poslední v listopadu 1989 v Olomouci.
V roce 1984 byl ve spolupráci doc. Navrátila s ostravskou televizí natočen populárně vědecký film „Já mluvím - já slyším”. V roce 1982 byla vydána jako pedagogická pomůcka gramofonová deska „Kdo mi děti poví” ve spolupráci s ORL klinikou (PhDr. J. Hubáčková). V roce 1985 vznikl ve spolupráci doc. Navrátila s Krátkým filmem Praha (režie J. Kabelík) výukový film „Ztráta lidského hlasu a možnosti jeho náhrady”.
V roce 1981 vyšla Miniskripta otolaryngologie pro posluchače stomatologie (J. Navrátil, J. Hubáček) a rok poté skripta „Otorhinolaryngologie” (J. Navrátil a spolupracovníci).
V roce 1985 byl získán ordinariát pro dětskou otorinolaryngologii (MUDr. J. Dvořáková). Postupně byla zřizována další specializovaná pracoviště: elektrofyziologické (MUDr. J. Tesařík, CSc.), otoneurologické (MUDr. Z. Hložek, MUDr. J. Ditmarová), alergologické (MUDr. A. Polcrová, MUDr. M. Hacarová), endoskopické (doc. MUDr. J. Hubáček) a onkologická poradna (MUDr. M. Horáková). Foniatrii převzala po MUDr. J. Adamicové MUDr. E. Maňásková.
V listopadu 1979 zúročil MUDr. Jan Tesařík výsledky své dlouholeté výzkumné práce a zkušenosti a získal hodnost CSc. obhájením práce „Chirurgie nosohltanu” na LF UJEP v Brně.
V letech 1978 - 1979 vyrobili pracovníci katedry optoelektroniky Přírodovědecké fakulty v Olomouci pod vedením doc. Ing. A. Nováka, CSc., doc. RNDr. R. Horáka, CSc., Ing. V. Válka s použitím trubice VUT Praha, CO2 laserový skalpel s výkonem až 40 W. Po experimentech na zvířatech v roce 1979 byl tento skalpel ve spolupráci s prof. MUDr. M. Tomšů, DrSc., přednostou I. chirurgické kliniky a doc. MUDr. J. Podstatou, CSc. z kliniky a stomatochirurgické použit při operacích v ORL, chirurgii a stomatologii. Kromě toho byl na ORL klinice od roku 1980 používán v klinické praxi i ve výzkumu He-Ne laser firmy Metra Blansko, později další biostimulační lasery 670 nm a 830 nm.
Získané zkušenosti použil doc. MUDr. J. Hubáček pro doktorskou disertační práci „Laser v otorinolaryngologii”, kterou obhájil v dubnu 1985 na LF UK v Praze a získal vědeckou hodnost DrSc.
V roce 1980 se uskutečnila rozsáhlá přestavba oddělení rozdělením velkých 15 lůžkových pokojů na menší celky a účelná přestavba operačních sálů. Bylo modernizováno vybavení tří operačních sálů, doc. Navrátil zdokonalil čelní reflektor s intenzívním zdrojem světla. Lůžkové oddělení ORL kliniky mělo 81 lůžek, z toho 11 dětských. Na klinice pracovalo 13 lékařů – 5 školských, 8 zdravotnických, 2 logopedi, 1 psycholog a v úvazku 0,1 hlasový pedagog.
Prof. MUDr. Jiří Hubáček, DrSc. nastoupil jako přednosta kliniky 1. 1. 1988. Narodil se 14. 12. 1929 v Brně. Maturoval na klasickém gymnáziu v Kroměříži dne 27. 5. 1984, na lékařské fakultě UP v Olomouci promoval 25. 11. 1953. Po promoci pracoval jako sekundární lékař OUNZ v Rimavské Sobotě na gynekologickém, hlavně však na ORL oddělení, od 1. 5. 1955 do 21. 6. jako závodní lékař v Kovosmaltu Filakovo. Od 22. 6. 1955 pracoval na ORL klinice FN v Olomouci, nejprve jako sekundární lékař, od r. 1962 jako vedoucí lékař ambulance. Vojenskou základní službu absolvoval od října 1955 do října 1957 převážně na interním oddělení Vojenské nemocnice v Olomouci. Od 1. 1. 1969 pracoval jako asistent, od 1. 6. 1977 jako docent a od 1. 2. 1987 jako profesor otorinolaryngologie. Vedoucím katedry ORL byl jmenován 1. 1. 1987, přednostou ORL kliniky od 1. 1. 1988. Po odchodu do důchodu v říjnu 1995 pracoval jako lékař biostimulačního laserového pracoviště ORL kliniky až do 30. 6. 2000.
Prof. Hubáček pokračoval s as. MUDr. J. Tesaříkem, CSc. ve spolupráci s katedrou normální anatomie (prof. V. Holibka, DrSc., doc. A. Holibková, CSc.), s MUDr. Z. Hložkem ve spolupráci s katedrou patologické anatomie (prof. P. Jansa, DrSc., doc. M. Tichý, CSc., MUDr. V. Tichá, CSc.), ve sledování hojení CO2 laserové rány. Při hodnocení biostimulačních účinků laserů spolupracoval s doc. J. Pospíšilovou, CSc. (plastická chirurgie Brno) a dalšími odborníky z olomoucké FN (prof. I. Krč, DrSc., MUDr. I. Matoušková, MUDr. M. Petřek, MUDr. M. Ordetová, doc. J. Luža, CSc.). Sledování vlivu záření He-Ne laseru bylo zařazeno do mezinárodního výzkumu „Biofyzika”.
Své dlouholeté zkušenosti z klinické praxe a výzkumu v oblasti alergologie a imunologie uplatnila MUDr. A. Polcrová v kandidátské disertační práci a získala vědeckou hodnost CSc. obhájením práce „K problematice alergóz horních dýchacích cest” 21. 1. 1988 v Praze. Habilitační práci „Rýma alergická a rýma z hyperreaktivility” obhájila 24. 6. 1993.
Podobně MUDr. I. Stárek získal obě vědecké hodnosti díky svému zájmu, klinickým a výzkumným výsledkům v oblasti slinných žláz. Tématem kandidátské disertační práce, obhájené 30. 6. 1993 byla „Ultrazvuková diagnostika onemocnění slinných žláz” a habilitační práci „Pleomorfní adenom velkých slinných žláz” obhájil 30. 11. 1995.
ORL kliniku se podařilo zachovat jako funkční celek v představě prof. Chvojky, včetně dětské otorinolaryngologie, audiologie, foniatrie, alergologie a širokého spektra operativy, včetně plastické chirurgie v rámci ORL, laserové chirurgie, chirurgie slinných žláz a endoskopická endonazální chirurgie. Operativa štítné žlázy byla podmíněna zřízením JIP a bylo nutno ji odložit na pozdější dobu. Vzhledem k rozvoji TRN a gastroenterologie a vybavení jejich pracovišť fibroendoskopy postupně poklesl na ORL klinice počet diagnostických esofagoskopií a bronchoskopií, zůstaly urgentní výkony při cizích tělesech.
Na ORL klinice pracovali důchodci doc. MUDr. R. Jelínek, CSc. od r. 1988 až do konce roku 1992 a doc. MUDr. L. Černý, DrSc. v letech 1990 - 1991. Oba významně přispěli k erudici lékařů kliniky. Doc. MUDr. L. Černý, DrSc. se habilitoval obhájením práce „Postupy v diagnostice a terapii tumorů slinných žláz” v roce 1993.
Na kliniku nastoupil doc. MUDr. M. Novotný, CSc., který modernizoval pracoviště otoneurologické. Vysoké úrovně bylo dosaženo v alergologii a imunologii (doc. MUDr. A. Polcrová, CSc., MUDr. M. Hacarová, po jejich odchodu do soukromé praxe MUDr. I. Vlčková), audiologii (as. MUDr. Z. Hložek). Prim. MUDr. J. Kučera a doc. MUDr. I. Stárek, CSc. ovládali operativu oboru v celém rozsahu a navíc dosáhli mimořádné úspěšnosti, prim. J. Kučera v septorinoplastikách a doc. Stárek v operativě slinných žláz.
Po stránce přístrojové se podařilo za podpory vedení FN a řady sponzorů vybavit ORL kliniku novými přístroji. Především byl v roce 1991 získán nový CO2 laserový skalpel fy COHERENT, který s mikroskopem OLYMPUS umožňuje operativu na vysoké úrovni, dále byly doplněny přístoje k vybavení audiologického pracoviště, tj. nový audiometr, tympanometr, analyzátor sluchadel, BERA s možností registrace otoakustických emisí. Bylo doplněno instrumentarium pro mikrochirurgii hrtanu, nástroje pro endonazální chirurgii, optické chapáky pro bronschoskopii. Pracoviště otoneurologie bylo vybaveno elektronystagmografem a kraniokorpografem.
Přestavba kliniky doznala zásadních změn v ambulantní složce. Bylo zřízeno pracoviště otoneurologie, zřízena druhá tichá komora a pracoviště pro objektivní audiometrii, byla přestavěna zcela nevyhovující všeobecná ambulance ORL kliniky. Pracoviště logopedie a psychologie a dále pracoviště laserové biostimulační terapie byla přemístěna do nově získaných prostor, bohužel mimo kliniku.
V roce 1993 vyšla skripta Otorinolaryngologie ve spolupráci s brněnskými ORL klinikami (K Čada, J. Hubáček, I. Šlapák), MUDr. Z. Hložek napsal stručná, ale velmi instruktivní skripta „Základy audiologie”, která byla vydána v roce 1995.
ORL klinika v Olomouci byla v té době způsobilá předkládat vědecké radě LF UP návrhy na habilitační řízení a tak získali vědeckopedagogickou hodnost docenta L. Černý, J. Mrázek, A. Polcrová, I. Gál, J. Bambule, J. Plch, I. Stárek, docenturu a následně profesuru J. Klačanský, A. Hajtman, R. Kostřica a M. Novotný.
V roce 1994 byla navázána spolupráce s MUDr. Jiřím Bambulem, absolventem olomoucké LF, který po roce 1968 zůstal ve Švýcarsku a specializoval se v oboru ORL V dubnu 1995 organizoval návštěvu švýcarských odborníků - audiologů na ORL klinice v Olomouci a ve škole pro děti s vadami sluchu na Kopečku. V červnu 1995 vedl MUDr. J. Bambule kurz endonazální chirurgie na ORL klinice v Olomouci a v roce 1996 předložil habilitační práci „Funkční endonazální chirurgie paranazálních dutin”, kterou úspěšně obhájil v březnu 1997. Doc. MUDr. J. Bambule umožnil stáž na ORL klinice v Lausane a na svém pracovišti v Montreux v červnu 1998 prim. MUDr. J. Kučerovi a MUDr. I. Vlčkové. Spolupráce nadále pokračuje.
Na pravidelné týdenní semináře kliniky byli často zváni pracovníci z klinik i teoretických ústavů, aby v rámci cyklu „křeslo pro hosta” svými sdělením a hlavně v diskusi obohatili znalosti otorinolaryngologů. Na pravidelné denní demonstrace nemocných byl 2 x týdně zván lékař onkolog k upřesnění indikací a průběhu léčby.
Vzhledem k instalaci audiovizuální techniky a možnosti přenosu operací do knihovny kliniky se uskutečnily některé kurzy. Tak 16. 3. 1993 informace o laserové problematice (CO2 lasery), 21. a 22. 10. 1993 kurz ušní mikrochirurgie, 24. a 25. 11. 1994 druhý kurz ušní mikrochirurgie, 11. a 12. 5. 1995 kurz s problematikou nádorů slinných žláz, 17. 5. 1995 CO2 laser v ambulantní práci a posléze již zmíněný kurz endonazální chirurgie 6. a 8. června 1995.
V roce 1989 doporučil prof. Hubáček zavést tradici Chvojkových dnů, na počest našeho učitele a to první čtvrtek v červnu, kde budou prezentovány novinky v oboru ORL a styčných oborech s následným kulturním programem. Z této aktivity se stal díky organizačním schopnostem MUDr. Z. Hložka zakrátko den umožňující otorinolaryngologům, odborníkům různých oborů a zástupcům firem odborná setkání a diskuse v příjemném prostředí. Počet účastníků svědčí o oblibě Chvojkova dne.
Přednášky VI. Chvojkova dne „Imunitní mechanizmy v organizmu” byly ve spolupráci s firmou Olympus vydány jako sborník r. 1994 a podobně přednášky VII. Chvojkova dne „Rhinopatie, endonazální chirurgie a laserová problematika” r. 1995.
V roce 1991 vyšla monografie: M. Novotný „Meniérova choroba”, r. 1995 od téhož autora „Závratě - diagnostika a léčba” 1. vydání, které bylo v 2. vydání v roce 1997 rozšířeno a jako spoluautoři přizváni A. Hahn, Z. Bolelouský a H. Vaverková.
Přednostou ORL kliniky je Prof. MUDr. Juraj Klačanský, CSc. Narodil se 29. 5. 1950 v Bratislavě. Maturoval v r. 1968 a poté začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, promoval r. 1974. Po promoci nastoupil na 1. ORL kliniku v Bratislavě jako asistent. V letech 1975 - 1976 absolvoval vojenskou základní službu na vojenské katedře UP v Olomouci. Od r. 1982 do r. 1984 pracoval v nemocnici v Misurate v Libyi. Po návratu ukončil aspiranturu prací „Transmyringická myringoplastika v klinické praxi” a získal vědeckou hodnost CSc. Docentem byl jmenován v r. 1989 a rok poté přednostou 1. ORL kliniky v Bratislavě. Doplňující habilitační řízení proběhlo na LF UP v Olomouci na základě předložené práce „Chirurgie ucha”, která byla i jednou z kapitol celostátní učebnice „Špeciálná chirurgia”. Profesorské řízení se uskutečnilo rovněž na LF UP v Olomouci a profesorem otorinolaryngologie byl doc. Klačanský jmenován r. 1995. Vzhledem k vývoji situace na ORL klinice v Bratislavě nastoupil po konkurzním řízení v říjnu 1995 jako přednosta na ORL kliniku v Olomouci.
Prof. Klačanský se věnuje hlavně štředoušní chirurgii. Inicioval výrobu středoušních akrylátových protéz, fibrinového tkáňového lepidla a navrhl originální typ myringoplastiky s ostrůvkovitým nebo prstencovitým chrupavčitým transplantátem. Velké oblibě se těší kurzy chirurgie středního ucha, které jsou na klinice pro zvyšující se počet zájemců pořádány dvakrát ročně. Prof. Klačanský vede stejné kurzy v několika ORL odděleních i na Slovensku.
Na klinice byla vybudována JIP se třemi lůžky, redukován počet lůžek na 55 a na lůžkovém oddělení byly vybaveny 2 vyšetřovny, v suterénu budovy byla zřízena laboratoř pro výuku operačních postupů na preparátech spánkové kosti. Na ambulanci byly instalovány 2 moderní vyšetřovací jednotky.
Počet lékařů kliniky vzrostl na 16, z toho je 5 míst školských. Začlenění logopedek (PaeDr. V. Popelková, Mgr. M. Vrtělová) do nově vytvořeného logopedického pracoviště FNO a klinické psycholožky do stavu psychiatrické kliniky zrušilo koncepci týmové práce foniatrie podle představ MUDr. J. Širokého. Rovněž prostory biostimulačního laserového pracoviště ORL kliniky, které chtěl prof. Hubáček přeměnit na mezioborové laserové pracoviště, byly ředitelstvím Fakultní nemocnice přiděleny pro jiné účely a tím toto laserové pracoviště bohužel zaniklo.
Díky zřízení JIP bylo možno začít s operativou štítné žlázy (doc. I. Stárek, MUDr. M. Brož, MUDr. R. Vidura) operativní léčbou ronchopatií začal prim. MUDr. J. Kučera a MUDr. R. Vidura. Zvýšil se počet operací funkční endonazální chirurgie (MUDr. I. Vlčková, MUDr. Škodová). Po odchodu doc. Novotného převzala ambulanci otoneurologie MUDr. I. Preisová, dětské oddělení MUDr. D. Pospíšilová a do névové poradny dochází MUDr. H. Al Kirbi, který se věnuje i akupunktuře.
V roce 1995 vyšel 4. díl „Špeciálnej chirurgie - Chirurgia hlavy a krku”, Osveta Martin, ve kterém kapitolu Chirurgia ucha napsal J. Klačanský a dále se podílel na kapitole Chirurgia nosa a prinosových dutín.
V roce 1997 vydalo nakladatelství Manus Praha monografii kolektivu autorů „Neinvazivní laseroterapie”, kde kapitolu Neinvazivní laseroterapie v otorhinolaryngologii napsali J. Hubáček a Z. Hložek a na dalších dvou kapitolách se podílel J. Hubáček. Přepracované, další vydání monografie pod názvem „Moderní fototerapie a laseroterapie” vyšlo v roce 2000.
V r. 2000 vydalo nakladatelství Grada, Praha monografii „Choroby slinných žláz” autorů I. Stárek, L. Černý, R. W. H. Simpson, A. Skálová, J. Veselý, J. Vomáčka.
Doc. MUDr. M. Novotný, CSc. uspořádal 11. 2. 1999 postgraduální kurz „Rehabilitační program pro nemocné se závratěmi a tinnitem” a 10. 2. 2000 kurz „Praktická neurootologie”. Přednášky obou kurzů byly vydány jako sborníky.
Doc. MUDr. I. Stárek pokračoval v organizování kurzů chirurgie příušní žlázy. V roce 1999 ve dnech 8. a 9. 4. a další 8. - 10. 11. 2000.
7. - 9. 6. 2000 se konal v Olomouci celostátní kongres otorinolaryngologů s tématikou diagnostika a léčba onemocnění ucha. Společenský večer byl uspořádán v krásném prostředí hradu ve Šternberku.
Prof. Klačanský založil tradici regionálních seminářů 3 x O - Olomoucké Otolaryngologické Odpoledne. Tento seminář se koná 7 x do roka, poslední středu v měsíci, přednášky jsou zaměřeny na aktuální problematiku nejen oboru ORL.
Současným přednostou je prof. MUDr. Ivo Stárek, CSc.
V současné době disponuje ORL klinika 3 operačními sály a 50 lůžky, z nichž je 8 dětských a 3 slouží jednotce intenzivní péče. Ročně provádíme přes 2000 velkých i malých operačních výkonů, ambulantně ošetříme na 40 000 pacientů.
ORL klinika poskytuje diagnostickou a léčebnou péči v celém rozsahu svého oboru. Vedle velké operativy, zahrnující mimo veškerou ORL onkochirurgii, onemocnění vedlejších dutin nosních, středouší, štítné a slinných žláz, hrtanu, hltanu a jícnu, provádí funkční a estetickou chirurgii nosu, plastické operace boltců ušních, a endoskopii. Ve vybraných případech spolupracuje s operatéry z Oddělení plastické a estetické chirurgie, Kliniky ústní a obličejové chirurgie a z I. Chirurgické kliniky FN Olomouc. Součástí kliniky je i dětská lůžková část.
Ambulantní část kliniky je stabilně obsazena 2 lékaři. Vedle toho zde pracují i specializované poradny pro onemocnění nosu a vedlejších dutin nosních, choroby ušní, štítné a slinných žláz, dětskou ORL, chrápání, ORL onkologii. Na samostatném foniatrickém pracovišti je poskytována péče v oblasti poruch sluchu, hlasu. V r. 2006 byla otevřena poradna pro závrativé stavy, vybavená nejmodernějším diagnostickým zařízením.
Vedle poskytování léčebné péče a konzultační činnosti pro pacienty Olomouckého a jiných krajů, se ORL klinika účastní na pre- i postgraduální výchově lékařů. V současnosti je v postgraduálním studiu zapsáno 9 doktorandů. Pravidelně jsou pořádány kurzy chirurgie středouší a příušní žlázy, jichž se účastní domácí i zahraniční lektoři. Krajový i celorepublikový význam a postavení kliniky podtrhují dále pravidelná setkání odborníků na regionálních seminářích (3xO - Olomoucké Otolaryngologické Odpoledne), resp. Chvojkově dni, konaném každoročně v prostorách Klášterního Hradiska.
Historie kliniky:
Otorinolaryngologická klinika vznikla v roce 1946 ze základů ORL oddělení tehdejší Zemské nemocnice(předchůdce dnešní fakultní nemocnice). Po obnovení univerzity byla ORL klinika postavena před nové a mnohdy velmi složité úkoly.
Bylo nesmírně obtížné provádět výuku na úrovni bez didaktických pomůcek a bez odpovídajícího počtu pracovníků. Obětavostí prvních asistentů kliniky (Valenta, Koupil) byly nakresleny a ofotografovány první výukové a schematické obrazy a za základ učebnice sloužila přeložená německá učebnice Otolaryngologie a vyšetřovací metody od Lüschera (Valenta). I když otorinolaryngologie v prvních pěti letech na obnovené univerzitě nebyla rigorózním předmětem, z ORL bylo doporučováno jen kolokvium, přesto rozvoj kliniky jak po stránce didaktické, tak výzkumné a preventivně léčebné se přizpůsobil světovému trendu rychle se rozšiřujícího, poměrně mladého medicínského oboru. Od roku 1952 se ORL stala rigorózním studijním předmětem a zajistila si tak rovnoprávné místo mezi ostatními klinickými předměty.
Během 40 let se stala otorinolaryngologie rozsáhlým medicínským oborem, který řeší a vyučuje problémy dýchacích a přívodních zažívacích cest a mimo zraku se zabývá všemi smyslovými orgány člověka, hlavně sluchem, aparátem rovnováhy a aparátem hlasu řeči. Obor otorinolaryngologie a cervikofaciální chirurgie je dnes mnohem obsáhlejší než může posluchač během jednoho semestru výuky poznat. Obor se v důsledku nesmírného rozvoje medicíny rozrostl na řadu subspecializací. Při zdejší klinice již roku 1952 byla založena foniatrická ambulance (Ferdinand) a od roku 1956 byla zřízena audiologická laboratoř (Široký). Od roku 1979 je při klinice zřízena foniatricka ordinace (Adamicová) a od roku 1985 ordinace pro dětskou otorinolaryngologii (Dvořáková). Postupně jsou zřizována další pracoviště, elektrofyziologické (Tesařík), otoneurologické (Ditmarová, Hložek), alergologické (Polcrová, Hacarová), onkologická poradna (Horáková) a endoskopické pracoviště (Hubáček).
Průnikem vědeckotechnické revoluce do otolaryngologie se obor podstatně měnil, stal se překrásným mikroskopickým oborem, jehož další rozvoj se odvíjí od technického vybavení, počínaje operačním mikroskopem a konče složitými počítači pro objektivní vyšetřování sluchu. Otolaryngologická klinika již od svého vzniku navázala účinnou spolupráci, jak s obory teoretickými, tak s obory klinickými, aby mola obohacovat výuku o nejnovější medicínské a ideologické poznatky a aby mohla zavádět do terapie nejmodernější způsoby léčení.
Seznam přednostů ORL kliniky
- Prof. MUDr. František Ledl (1946 – 1959), v letech 1948-1950 zastával funkci děkana lékařské fakulty
- Prof. MUDr. Jan Chvojka (1960 – 1969)
Od roku 1969 až do roku 1978 byl vedením kliniky pověřen doc. MUDr. Robert Jelínek, CSc.
- Doc. Josef Navrátil, CSc. (1978 – 1988)
- Prof. MUDr. Jiří Hubáček, DrSc. (1.1. 1988 – 31. 10. 1995)
- Prof. MUDr. Juraj Klačanský, CSc. (1995 – 2005)
- Prof. MUDr. Ivo Stárek, CSc. (1. 3. 2005 – dosud)
