„Svůj život jste zasvětili pomoci druhým a úcta, kterou váš obor i vy osobně zasluhujete, není žádným klišé. Je třeba si to dnes a denně připomínat, především ve chvílích, kdy se tuzemská i evropská veřejnost pře o základní hodnoty naší kultury a civilizace. Děkuji vám jménem Univerzity Palackého, že jste drželi zástavu humanity, která je nedílnou součástí ideje vzdělanosti a samým základem poslání vědy a výzkumu,“ uvedl prorektor Petr Bilík při přivítání zlatých absolventů. Zároveň je pozval na oslavy 70. výročí obnovení olomoucké univerzity. „Doufám, že se se všemi z vás v září příštího roku opět setkáme,“ dodal Bilík.

Stejná radost z jubilejního setkání vládla i v řadách bývalých studentů. Pozvání do Olomouce přijali s povděkem. „Neváhala jsem se přihlásit, sice se skoro nikdo nepoznáváme, ale to je přirozený běh života. Především je hezké od vedení fakulty, že nás dalo takto dohromady, abychom si mohli povyprávět své životní příběhy,“ uvedla Helena Vaverková, bývalá zástupkyně přednosty III. interní kliniky olomoucké lékařské fakulty, která na ní stále působí a podílí se na výuce studentů.

Profesně aktivní je také Václav Bednář, který vykonává soukromou ortodontickou praxi v Ostravě. „Je příjemné se setkat se všemi známými, tradice zlatých promocí je podle mne opravdu záslužná,“ potvrdil Bednář a krátce zavzpomínal na promoci před padesáti lety: „Oslavovali jsme ji už o den dřív až do rána, takže jsme došli do auly a jen čekali, kdy už bude konec. To dnes určitě nehrozí,“ dodal s úsměvem.

Padesát let od získání akademického titulu MUDr. stručně zrekapituloval za své bývalé spolužáky ze všeobecného lékařství Jan Sýkora a ocenil úroveň vzdělání, kterou se jim od pedagogů fakulty dostalo. „Po stránce praktické i teoretické nám kvalita výuky nesmírně pomohla zvládat vysoké nároky práce a povolání, které jsme si zvolili,“ zdůraznil Sýkora. Jeho kolega a bývalý spolužák z oboru zubní lékařství Ivan Erdelský všem popřál hodně odvahy a optimismu do dalších let a připomněl slova studentské hymny, které si o chvíli zazpívali všichni společně a zpaměti: „Gaudeamus igitur …“

Novodobou tradici zlatých promocí zahájila v roce 2006 přírodovědecká fakulta. Lékařská fakulta se k ní připojila o čtyři roky později, kdy se v Olomouci potkali zlatí absolventi, kteří své studium ukončili v roce 1960.

Rok 1964 přiblížila plné aule promotorka Eliška Sovová.
„Z výrobních pásů sjelo první embéčko, které si většina z vás koupila, firma Philips začala zkoušet barvené televizory, Nobelovu cenu za lékařství získali Konrad Bloch a Feodor Lynen za probádání syntézy cholesterolu a narodil se pan děkan,“ podívala se směrem k Milanu Kolářovi, čímž všechny pobavila.

„Jsme rádi, že si univerzita na nás vzpomněla, ale hlavně: vidíme kamarády,“ prohlásila Hana Pechalová z Karviné. S některými spolužáky se skutečně padesát let neviděla.

Podobně na tom byla Ludmila Michailičová, která po absolutoriu žila a pracovala několik let v Prostějově, odkud odešla do srbského Bělehradu. „Tím jsem ztratila kontakt. Když tam začala válka, tak jsem se vrátila do Česka a usadila se v Neratovicích, ale za tu dobu jsem se s nikým nesetkala. Pro mě jsou všichni noví,“ smála se. Na promoce ale přijeli i lékaři, které osud zavál do Německa, Polska nebo ve dvou případech až do Kanady.

Ne slavnostní taláry, ale půlstoletí bývalé spolužáky změnilo. „Těžce se poznáváme, ale je to tady strašně příjemné. Já jsem přijela do Olomouce už včera a úplně jsem překvapená, jak se Olomouc za těch padesát let změnila. Kdybych byla mladá, rozhodně bych v Olomouci chtěla studovat – krásné malé univerzitní město!“ rozplývala se Milada Zajíčková z Prahy. Jak přiznala, medicínu před třemi lety pověsila na hřebík a teď je z ní hlídací babička.

Na skutečnou promoci před padesáti lety si dobře pamatoval Jaroslav Horáček, dnes děkan ostravské lékařské fakulty. Byl to právě on, kdo za spolužáky pronesl závěrečnou řeč. „Týden před promocí se nám utopil spolužák Karel Kaplan, takže nám nebylo veselo.  Říkal jsem samé optimistické věci, ale s takovým tím podtextem smutku v souvislosti s jeho úmrtím,“ vzpomněl Horáček. Po padesáti letech ho u pultu vystřídal kolega profesor Miloslav Duda.

Všichni znovu promovaní získali kromě diplomu také speciální složku s přihláškou do klubu absolventů Univerzity Palackého, který začne fungovat od listopadu. Již nyní si ale mohou požádat o kartu absolventa. Ta jim umožní navštěvovat univerzitu i Olomouc a čerpat všemožné výhody.

Text, foto: Pavel Konečný

Prohlásila, že ona a její spolužáci jsou po padesáti letech mnohem bohatší, protože se setkali s neskutečným množstvím lidských příběhů a trápení. „Setkali jsme se s tím, že nám lidé ve své bolesti odhalovali intimity duše i těla a svěřovali se nám ve chvílích nouze. Měli jsme štěstí, že jsme jim mohli pomáhat,“ konstatovala Munzarová a odmítla pacienty považovat za klienty a lékaře za poskytovatele péče.

Otec a syn

Proděkan Tomáš Papajík absolventům připomněl některé výjimečné události z doby jejich absolutoria od odhalení kultu osobnosti či atentátu na Kennedyho až po článek v tehdejším tisku, který naopak vzbudil pobavený smích. „Deník Ústředního výboru Československého svazu mládeže Mladá fronta na jaře téhož roku publikoval moralizující reportáž o tom, jak olomoučtí medici promočního ročníku bujaře a nezřízeně slaví své úspěchy u státních rigorózních zkoušek v lokálech nevalné pověsti, jako jsou Rozkvět, U Ječmínka a Na růžku či vinárna Varna nebo Tahiti. Článek kritizoval pokleslé chování studentů, kteří nedbají zásad zdrženlivosti a příliš nepečují o pověst pracující inteligence socialistické vlasti,“ uvedl Papajík.

Mezi tehdejší studenty patřil i jeho otec Jan. Za pár minut jej proděkan Papajík znovu promoval. „Je to zvláštní pocit a zároveň splnění mého přání,“ přiznal Jan Papajík. Původně si přál být hematologem, jako je nyní jeho syn, ale celý život byl internistou v Zábřehu. „Nečekal jsem to, ale bylo to krásné poděkování univerzity lékařům,“ dodal.

Promoce akademiků

Mezi absolventy byla i řada akademiků, kteří své zkušenosti dále předávali. Mezi nimi i docent Jan Buček z kožní kliniky, patologové Věra Jezdinská, Anna Široká a Jirka Mačák, pozdější ředitelka nemocnice Otilie Weinbergová, docent Pavel Stejskal nebo Věra Kvapilová. „Rád bych zdůraznil, že do tajů fyziologie jste mne na praktických cvičeních zasvěcovala právě vy,“ uvedl na adresu Kvapilové děkan Milan Kolář, když absolventy představoval. Podobně zareagoval u Zdeňka Zlámala, pod jehož vedením byl členem akademického senátu fakulty.

Prorektorka Jitka Ulrichová ve své řeči uvedla, že si absolventů váží a poděkovala jim za obětavý výkon ve své profesi. „Jen vy sami víte, kolik vás profesní život úsilí, jak těžké bylo skloubit práci odbornou se soukromým životem a odpovědností,“ řekla Ulrichová. Připomněla, že navíc pracovali v nelehké době, kdy bylo třeba prokázat také morální sílu.

Na zdraví

Nadšené výkřiky křestních jmen na chodbě při slavnostním přípitku dávaly tušit, že se spolužáci po padesáti letech skutečně rádi vidí.

„Jsem strašně ráda, že jsem tady. Když jsem před padesáti lety udělala poslední zkoušku z tělovýchovného lékařství, přepadl mě najednou smutek, že už se nikdy neuvidíme. Většinu dokonce poznávám,“ prohlásila se skleničkou šampaňského v ruce Hana Jochmannová.

Lékařská fakulta podle děkana Koláře organizuje každoročně Zlatou promoci především pro sounáležitost celé akademické obce.

„Mám nádherný pocit, když vidím řadu svých spolužáků a spolužaček, a děkuji všem, kteří tuto akci zorganizovali,“ řekla Žurnálu lékařka Jarmila Bruková, která donedávna působila jako primářka hematologicko-transfúzního oddělení nemocnice v Třinci.

Stejné nadšení vyjádřil její kolega Josef Adamík, který velkou část svého života působil jako primář chirurgického oddělení ve stejné nemocnici a který Zlatou promoci vnímá spíše jako novum než tradici. „Myslím si, že se tato myšlenka však bude šířit infekčním způsobem,“ řekl zlatý absolvent Adamík. Byl rád, že se mohl po půlstoletí potkat se spolužáky, s nimiž prožil šest let studia. „Mám také radost z toho, že jsem mohl vstoupit do míst, ve kterých jsem před padesáti lety promoval, a nakonec se těším i na to, že si po letech zase projdu Olomouc. Hodně se toho tady změnilo,“ dodal bývalý primář Adamík.

Podobné nadšení ze setkání sdílel také docent Milan Grundmann, který se dodneška věnuje klinické farmakologii. „Je to úžasný pocit potkat se po padesáti letech s tolika spolužáky,“ řekl přednosta Ústavu klinické farmakologie na Lékařské fakultě Ostravské univerzity a člen oborové rady lékařské farmakologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého.

Zlaté promoce se na Univerzitě Palackého konají od roku 2006. Jako první je uspořádala přírodovědecká fakulta. Lékařská fakulta se k nové tradici připojila v roce 2010.

Text Milada Hronová, foto Marek Otava